závěť

§ 476 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů

Závěť (též testament nebo poslední vůle) je dokument pořízený zůstavitelem obvykle za účelem posmrtného rozdělení jeho majetku. V České republice problematiku závěti upravuje § 476 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

Závěť musí obsahovat datum (den, měsíc a rok) podepsání, jinak je neplatná. V případě existence více závětí platí ta, která byla sepsána jako poslední. Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

K výhodám závěti sepsané notářským zápisem patří její právní bezvadnost. Pokud Vám notář sepíše závěť lze předpokládat, že bude právně bezchybná a tudíž nastanou takové právní následky, které ten kdo zanechal závěť zamýšlel. K další významné výhodě zajisté patří, že pokud je závěť sepsaná notářským zápisem, tak je uložena v tzv. centrální evidenci závětí u Notářské komory ČR, která je přístupná pro každého notáře v ČR a tudíž je zde 100% záruka, že závěť bude v případě úmrtí zůstavitele nalezena.

Co je k tomu potřeba:

  1. dokumenty dokazující vlastnictví předmětu závěti zůstavitelem
  2. jméno, příjmení, datum narození dětí, manželky a ostatních případných dědiců

právní služby